Aktuálně 

Eva Weberová -  Kouzelné nítě / 15. 11. 2024 - 12. 1. 2025  

Eva Weberová se od útlého věku věnuje tvoření, zejména ručním pracím. Bavilo ji šít, vyšívat, háčkovat, plést i drhat. Když jí bylo 28 let, zaujala a okouzlila ji technika paličkované krajky.
"Od té doby mě mým životem provází herdule, podvinky, háčky, špendlíky, nůžky, nitě, bavlnky i provázky. Je to titěrná práce, vyžaduje píli, trpělivost a vytrvalost, ale odměnou jsou hotové krajky s různými motivy. Inspiruje mě hlavně příroda. V posledních letech zkouším kreslit i malovat, baví mě to a naplňuje."
Je členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků Trutnov od jeho založení v roce 1989. Společně pořádají výstavy, plenéry, Dny otevřených ateliérů, účastní se různých kulturních, společenských i sportovních akcí.
"Jsme aktivní spolek a je nám spolu dobře. I nadále se chci věnovat své oblíbené činnosti a vytvářet nové věci. Je stále se co učit a zdokonalovat se. Umění je krásné, přitažlivé a podmanivé."

Lenka Lásková -  Fiktivní portréty středověkých osob a pozapomenuté staré německé pověsti z Trutnovska v ilustracích Lenky Láskové / 20. 9. 2024 - 10. 11. 2024  

Výtvarnice, kterou zná v Trutnově jen málokdo, pochází z malířské rodiny, ale dlouho tvořila jen sobě pro radost. Jejím velkým zájmem je historie. Své výtvarné nadání a lásku k historii uplatnila poprvé v roce 2014 při spolupráci s badatelkou a pozdější kronikářkou města Trutnova Mgr. Alenou Křivskou. Tehdy se představila drobnou perokresbou k lidové pověsti Hodovní síň v podzemí. Výsledkem pokračující již desetileté vzájemné spolupráce jsou ilustrace ke starým trutnovským pověstem a cyklus Fiktivní portréty osobností lucemburské doby v Trutnově, které představuje na této výstavě. Jde o její druhou výstavu v Trutnově. Ta první se uskutečnila během DED 2021 ve Staré radnici na Krakonošově náměstí v Trutnově. Společně s kronikou města za rok 2020 byla tehdy vystavena listina vydaná trutnovským manským soudem v roce 1379 a malý soubor ilustrací Lenky Láskové k několika starým německým pověstem.
Díky pochopení vedení Státního okresního archivu Trutnov bude na vernisáži představen také originál obrázku Trutnovský drak, který je součástí souboru obrázků trutnovského draka, uložených v příloze kroniky města Trutnova za rok 2017, věnovaných pro kroniku členy Spolku podkrkonošských výtvarníků Trutnov a dalšími výtvarníky Trutnovska. Po dobu výstavy tuto archiválii nahradí kvalitní sken.
Ke každé ilustraci k pověsti bude připojen zkrácený český překlad pověsti a odkaz, kde najít článek s jejím rozborem. U souboru fiktivních portrétů osob uvedených na listině vydané manským soudem v Trutnově v roce 1379 bude připojen přepis listiny v jejím původním znění, přepis do současné němčiny, český překlad a aktualizované historické zprávy o jejích pečetitelích. Tím se stává návštěva výstavy vhodná pro žáky základních a středních škol. Třídy, které výstavu navštíví, po předchozí dohodě osobně provede Mgr. Alena Křivská.

Jan Dinga -  Paprsky Naděje / 19. 7. 2024 - 15. 9. 2024  

V zájmu o výtvarné umění byl Jan Dinga (1952) podporován svou matkou, která ho seznamovala s reprodukcemi uměleckých děl, čímž prohlubovala jeho lásku k oboru. V roce 1975 dokončil studium na katedře výtvarné výchovy na Pedagogické fakultě univerzity v Ústí nad Labem, kde ho vyučoval akad. mal. Miroslav Prošek. Po vojně Dinga vyučoval v Litvínově výtvarnou výchovu na základní škole, později na Střední pedagogické škole v Mostě, zároveň ale rozvíjel svou uměleckou tvorbu. Jeho surrealistická malba se inspirovala tvorbou Josefa Šímy a Františka Muziky. Koncem 80. let uskutečnil svou první samostatnou výstavu. Později se setkal v Hradci Králové s malířem a grafikem PhDr. Josefem Bavorem, který ho přivedl do Unie východočeských umělců. Dodnes se zúčastňuje jejich členských výstav, převážně v Hradci Králové, na zámku v Kostelci nad Orlicí, ale i v polském Krakově. V okruhu východočeských umělců se sblížil s malířem Vladimírem Komárkem, se kterým ho pojilo celoživotní přátelství. Začátkem nového tisíciletí se vrátil do středních Čech, kde si vybudoval ateliér, a zároveň usiloval o záchranu umělecké pozůstalosti Miroslava Proška. V současnosti žije v Předměřicích u Hradce králové, dále vystavuje a spolupracuje s Galerií Art & Heart v Praze a Galerií Koruna v Hradci Králové.
Redaktorka Radka Sližová popisuje jeho tvorbu takto: „Jan Dinga chtěl už jako malý kluk přetvářet svět svou fantazií. Vrozená lyričnost a básnivost ho sváděla do tajemných zákoutí něhy, harmonie barev a tvarů. Odnášela ho daleko od reálného světa do ticha snů a představ. Snad proto každé Dingovo plátno otevírá novou cestu. Cestu pro toho, kdo nevnímá jen očima, kdo se chce vydat na pouť, kde neexistují příkré svahy, ostré hranice. Kde se nežije ve spěchu, kde cílem a smyslem nejsou peníze, rivalita, byznys. Obrazy Jana Dingy člověk vnímá pozvolna a nenápadně. Skrze hru barev a tvarů se stávají pocitem. Dinga rozhrnuje zlatou mlhu ráje, z něhož v reálném světě vídáme jen fragmenty. Podle něj poslední zbytky ráje zůstaly na ústech ženy. Největší inspirací je mu tedy krásný úsměv ženy. Ale o tom už psal i Jaroslav Seifert, jehož je velkým vyznavačem. Některé názvy obrazů vycházejí z jeho básní. Někdy stačí přečíst jediný verš a vznikne obraz. Uvnitř nitra se začne odvíjet řada představ a vizí, které přenáší na plátno. Pak je potřeba mít chladnou hlavu, horké srdce a ruce to prý udělají samy.“

Petr Tomm -  Světlokresba / 17. 5. 2024 - 14. 7. 2024  

Narodil se 12. ledna 1985 v Trutnově. Celé dětství prožil v maminčině fotoateliéru, který je nedílnou součástí Staré radnice v Trutnově, a bylo proto jasné, že se fotografie stane jeho koníčkem, živobytím a především životní cestou. Fotografii se věnoval celé dětství a později úspěšně navázal na nabyté zkušenosti. V roce 2005, hned po vyučení, nastoupil do maminčina fotoateliéru, jehož se stal nedílnou součástí. Zprvu se věnoval především černobílé fotografii a práci ve fotokomoře. Přesto neustále trénoval své oko a fotil především reportážní fotografie jako svatby, koncerty a různé kulturní akce.
Se stále intenzivnějším používáním digitálního fotoaparátu se začala jeho pracovní kariéra zásadně měnit. Nástupem digitální doby ubyla práce ve fotokomoře a nahradila ji digitální postprodukce. S digitálním fotoaparátem se otevřely nové možnosti a nová inspirace. V roce 2015 převzal maminčin fotoateliér a dál pokračuje v rodinné štafetě a do dnešního dne provozuje fotografické služby v Trutnově. Jeho hlavním tématem je portrétní a rodinná fotografie. Největší inspirací mu byla a stále je maminka A. Tommová a jeho rodina.
Výstava Světlokresba
Jedná se o techniku jedné expozice, kdy za úplné tmy pomocí záblesků a různých světel buď nakreslíme nebo zachytíme pohyb. Jde tedy hodně o přesné načasování a souhru modelu s fotografem. Vše, co je na fotografiích zachyceno, je reálně vyfoceno, a není jakkoliv postprodukčně přidáno.

Gustík Erhart, Diana Dufková a Ondřej Antoš -  Světu, mému příteli / 23. 3. 2024 - 12. 5. 2024  

Umění má mnoho forem, mnoho způsobů vyjádření. V Galerii Draka se scházejí autoři písemné i vizuální tvorby. Nebyl už čas pozvat na vernisáž lovce Lebek z Bornea, budou tu ale přítomni alespoň jako reprodukovaný hudební doprovod. Básník a portrétista Gustík Erhart je velkým fanouškem australské hudební skupiny Midnight Oil, jejíž zpěvák Peter Garrett byl ministrem australské vlády pro životní prostředí a vodní zdroje, a pro vernisáži výstavy vybral její skladbu Rising seas – Stoupající moře.
Na začátku byly mořské želvy, a kdesi mezi pláží a mořem se počal odvíjet příběh starý 110 milionů let. Nyní vznikla benefiční akce, v níž každý může pomoci mořským želvám zakoupením vystavovaných děl. Vizuální tvorbou budou přítomni Ondřej Antoš, Diana Dufková a manželé Erhartovi, přičemž básník Gustík Erhart bude mít na vernisáži zároveň autorské čtení své poezie, ovlivněné jeho vztahem k přírodě. Zájem o přírodu od dětství je velmi důležitý. Proto se svou účastí na vernisáži zapojí i žáci základní umělecké školy.
Plánování této výstavy přirozeně vyplynulo z potřeby dát umění širší společenský význam, a Diana Dufková svým nápadem věnovat finance z prodeje obrazů a fotografií na pomoc mořským želvám, skrze svou volnou tvorbu, tento význam dozajista naplňuje.
„Vede nás k tomu situace, kdy jsou mořské želvy kvůli činnosti lidské populace na pokraji vyhynutí, jak se člověk chová k přírodě, takovým opravdu je – ohleduplně a s uvědomováním si následků můžeme pomoci světu před ztrátou druhové rozmanitosti. Příroda nám je všem matkou, a to je důležité si připomínat.“ vysvětlují autoři benefiční poslání výstavy.

Zdena Bočarova -  Výběr z Hroznů / 2. 2. 2024 - 17. 3. 2024  

Zdena Bočarova kreslila odmalička, ani školní výtvarné soutěže nevynechávala, ale přesto u rodičů se svou touhou studovat nějaký obor spojený s výtvarnem neuspěla. Pustila se tedy do samostudia. Malovala a kreslila přírodu, zátiší, figury, portréty, když dostala k vánocům olejové barvy, už ji malování neopustilo nikdy. Zdena pochází z Trutnova, ale dokud se nestala členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků Trutnov, nenapadlo ji, že by mohla svá díla ukázat veřejnosti – malovala si pro sebe a nanejvýš pro přátele. Nyní už má za sebou dlouhou řadu výstav nejen se spolkem, ale i s dalšími přáteli, a to u nás i v zahraničí.
Od roku 2017 nejčastěji vystavuje s výtvarným uskupením Řád chaosu, které působí v Praze a jehož je členkou. Když temperu nahradil olej a taky akryl a pastel, její díla změnila téma i rozměr, inspirací se jí staly sny vlastní i cizí, poezie, hudba a fantazie. Ale i každodenní život, kdy s oblibou zachytí obyčejné momenty, které se stávají neobyčejnými. Například její obraz Poslední tramvaj – byly v ní ty oprátky, nebo se jí jen zdály?
Jednou na otázku, zda si pamatuje, kdy začala malovat a kdy pocítila, že je to její životní láska, odpověděla: „Je to hodně dávno, ale kreslila a malovala jsem denně – třeba když jsem dostala pohádkovou knížku bez obrázků, ilustrovala jsem si ji sama. Postupem let jsem zjistila, že mi malování pomáhá uvolnit se a zbavit stresů, na chvíli pobýt v jiném, příjemnějším světě. A to trvá dodnes.“

Anita Bauerová -  Bělosvěty / 24. 11. 2023 - 21. 1. 2024  

"Bělosvěty" jsou ztvárněním vnitřního světa každého jednotlivce. Autorčiným záměrem bylo vyjádřit emoční rozpoložení člověka, který prochází různými obdobími. Výstava se zaměřuje na krásy těla, portréty, výrazy – návštěvníci se mohou nejen přijít podívat a užít si pohled na klasickou kresbu, a zároveň se nechat obklopit Bělosvětem, který každý jednotlivý obraz utváří. Bílá je nepochybně barva čistoty a nevinnosti, zároveň se dá její význam a působení lehce přetvořit skrze náladu a rozpoložení.
Autorka je velkou milovnicí kresby člověka a portrétů, věnuje se tomu již mnoho let. "Bělosvěty" jsou mezicílem mnohaleté cesty k první vlastní výstavě, kterou chtěla zasvětit právě emocím. Odjakživa dává přednost tužce a uhlu, vždy ji byly bližší než barvy. Momenty absolutního klidu, jež nalézá v portretistice, kdy se jí podaří vtisknout papíru tu náladu, duši, jsou k nezaplacení. Hledání názvu výstavy byl hodně zdlouhavý proces, avšak výsledné pojmenování zcela vystihuje to, co se snaží léta předat. Návštěvníkům by chtěla už jen vzkázat:
,,Nezkoušejte přes sílu hledat skryté poslání celé výstavy, jen se koukejte a užívejte tichou a klidnou atmosféru podzemní Galerie, to pochopení přijde samo."

Petr Kotyza -  Z českých moří a pralesů / 13. 10. 2023 - 16. 11. 2023  

Výstava Z českých moří a pralesů, jejíž název symbolicky odkazuje k symfonické básni Bedřicha Smetany, představuje výběr z paleontologické sbírky amatérského sběratele Mgr. Petra Kotyzy. V deseti vitrínách prezentuje doklady život a z bouřlivé geologické minulosti Čech.
Úvod je věnován mořím starších prvohor, trilobitům kambria, ordoviku, siluru a devonu, pocházejícím z oblasti Barrandienu. Následují zkameněliny permských ryb Paramblypterus ze sedimentů Rudnického jezera a části krytolebce Discosauriscus austriacus z Boskovské brázdy. Ve třech vitrínách si návštěvník může prohlédnout otisky karbonských kapradin a plavuní, nalezené na odvalu dolu Jan Šverma v Lamperticích, dnes již prakticky zaniklé lokalitě. V expozici je ke zhlédnutí také několik desítek prokřemenělých kmenů z podkrkonošského permokarbonu (Jestřebí hory, Studenec, Vestřev) a západních Čech (Líně) a unikátních sladkovodních stromatolitů v jaspiso-chalcedonových agregátech z Kalné Vody. Poslední vitríny obsahují nálezy bezobratlých živočichů křídového moře (Zaječiny, Police nad Metují). Období třetihor zastupují otisky rostlin z mostecké hnědouhelné pánve a ulity neogenních mořských živočichů z Mušlova, jediné exponáty, které pocházejí z Moravy. Starší čtvrtohory reprezentuje mamutí stolička, historický, bohužel blíže neurčený nález z oblasti východních Čech.
Kolekci zkamenělin doplňují obrazové tabule s fotografiemi od dr. Štamberka a P. Kotyzy, a rekonstrukcemi J. Svobody z vynikající knihy S. Opluštila Pralesy a jezera mladších prvohor.

Taťána Kabrhelová -  Cesta barev / 21. 7. 2023 - 17. 9. 2023  

"Cesta barev" představuje pro autorku především zvláštní dobu, začala malovat právě v průběhu pandemie covidu, kdy nebylo, jak se říká, do čeho píchnout, jak trávit čas a vyjádřit své emoce. Malování se pro ni stalo útočištěm a způsobem, jak najít inspiraci v té chaotické době. Postupně si osvojila různé techniky a experimentovala s různými medii. Nejvíce ji oslovilo malování akrylovými barvami a štětec i špachtle se staly jejími společníky a prostředky k sebevyjádření. Fascinovalo ji, jak lze pomocí barev a štětců vytvářet úžasné kompozice. Ze začátku zprvu tápe, hledá, říká si: „Tohle by šlo.“ A tak zkouší, nejprve nákres nahrubo, kompozice, to je vždy výzva. Často se musí zabývat krátkým studiem rozvržení obrazu. Samotná malba je pak už potěšením.
"Cesta barev" je pro ni nejen výstavou obrazů, ale také pozvánkou na osobní cestu objevování a vyjadřování se skrze barvy. Každý obraz, který vytvořila, nese část jejího vnímání světa. Některé jsou abstraktní a otevřené různým interpretacím, zatímco jiné zachycují konkrétní scény a momenty, které ji oslovily. Zdá se, že většina děl, se nese v duchu jakýchsi sérií, Čtyři živly, Z Trutnova a další. Největším umělcem je podle autorky matka příroda a člověk se od nepaměti snaží nepřeberné tóny barev a kompozic zachytit a napodobit. "Líbí se mi jak jedna linka, jeden tah štětcem a různé odstíny barev dají obrazu ten pravý smysl, vyjádří vše to, co mám ve svých představách." řekla autorka. Líbí se ji experimentovat, pohrávat si s barvami, s tóny jejich odstínů a být napnutá co vznikne při jejich míchání. V současné době také lehce koketuje s výrobou předmětů z kartonu, lepidla a tuhnoucích hmot.
Doufá, že tato výstava vám umožní nahlédnout do jejího barevného světa a dovolí vašim smyslům se nechat třebas i trošku obloudit a opojit. Věří, že se "Cesta barev" bude líbit a zanechá ve vás ty nejlepší zážitky a vzpomínky.

Zuzana Vodáková -  Začarované sny / 19. 5. 2023 - 16. 7. 2023  

Výtvarné tvorbě se aktivněji věnuje od roku 2015. Obrazy maluje na zemi, na malířském stojanu, na zdi. Nejlépe v přírodě nebo v prostoru s přirozeným světlem. Místo i barevnost se mění dle jejího aktuálního rozpoložení. Maluje prsty pro větší propojení s obrazem, ale i tenkými štětci v drobných detailech. Vyjadřuje se prostřednictvím barev a materiálů, které ji podvědomě přitahují. Ne vždy má stejný styl. Každý obraz má odlišné téma, někdy mají svou kontinuitu. Některá díla jsou vytvářena v cyklech. V nedávné době se věnovala olejomalbě v kombinaci propletené struny, kdy svá plátna nejprve pokryje malbou a poté obraz intuitivně proplétá strunou. Ráda zkouší nové techniky, které vždy vyplynou z procesu autorčiny tvorby. Nyní se nejvíce zajímá o téma přírody převážně barevné Afriky, kdy vstoupila do zahrady plné květin z černého popela, kde rostlina vzplane a zrodí se v nový život. Do rozsáhlé krajiny obklopené mohutnými stromy, dominantními kaktusy, volně žijícími zvířaty. Do zahrady, která voní klidem i nepředvídatelností. Okouzlena odlišnou kulturou a divokou přírodou. Vesnice kde lidé žijí v materiálu, který najdou. Kde jsou tito lidé šťastní, naplněni láskou a vděčností. I lidé a místa ve městech, která nejsou v plné bezpečnosti. Černé ženy, které si potírají svou tvář bílou hmotou, aby ochránily svůj obličej před sluncem a jejich pleť zůstala co nejjasnější. Přání těchto žen je vypadat jako anděl.
Nejraději maluje velká plátna, kdy se cítí, že může vstoupit dovnitř obrazu. Cestovní podmínky ji ne vždy umožnili takovému luxusu a byla donucena malovat formáty menší, kde se jí podařilo i tak najít svou cestu a splynout s obrazem v jedno. Jsou to takové deníky a vzpomínky z autorčiných cest. Pro výstavu ,, Začarované sny " si připravila jen malý náhled do těchto deníků. Tyto menší formáty jsou skicované na jejích cestách a postupně doladěné barvou. Nyní je to akvarel a kvaš na papíře. Tyto obrázky jsou malované v roce 2023. Obrazy větších formátu jsou malované prsty a olejovými barvami z roku 2022. Do její tvorby patří i výroba keramiky. Má za sebou několik samostatných i společných výstav. V současnosti působí v České a Jihoafrické republice.

Alena Valentová -  Humanity / 17. 3. 2023 - 14. 5. 2023  

Alena Valentová se narodila v Trutnově, kde žije i nyní se svou rodinou. Začala tvořit již v útlém věku, zásadním zlomem v jejím výtvarném projevu bylo studium na Střední umělecké škole grafické v Jihlavě, v letech 1998 - 2002. Zde se věnovala umění naplno v oboru Propagačního výtvarnictví, užité grafiky, kresby, malby a analogové fotografie. Od roku 2002 se věnuje grafické a designerské práci, které zůstává věrná i nyní. Díky svému povolání mohla spolupracovat na projektech firmy GRUND společně s Blankou Matragi, Osmany Laffitou, nebo se osobně potkat se světovým designérem Karimem Rashidem. V letech 2013 – 2019 byla členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků, se kterým se prezentovala na výstavách v Trutnově i mimo něj. Byla i účastníkem Česko-polských fotografických plenéru, kde společně s polskými fotografy fotila zejména na analogový fotoaparát FLEXARET. Během své tvorby se zúčastnila 45 výstav.
Výstava „Humanity“ je průřezem díla za posledních deset let, kdy byla Alena nejaktivnější a zároveň si prošla jakousi výtvarnou změnou a polohou svých děl. Asi nejvýraznějším kontrastem jsou černobílé akty z výstavy „Manželská erotika je můj koníček“ (kterou uvedla společně s Kateřinou Hůlkovou) versus objemná plátna z výstavy „FAMILY POP“, která proběhla v Galerii Uffo v roce 2021 a je plná sytých barevných portrétů. „Humanity“ přinese pohled i na nejnovější obrazy Valentové, která opět diváky výstavy překvapí. Soubor tak obsáhne krom novinek i výběr z posledních výstav mezi nimiž se objeví díla z projektů Manželská Erotika je můj koníček, ilustrace k básním Jana Kašpara a k pohádkám Hanse Christiana Andersena, Portréty lidí s postižením, které věnovala Paprsku, objemná a barevná plátna z výstavy FAMILY POP a v neposlední řadě i ilustrace k textům dcery Adriany Wetterové. Alena Valentová oslaví v březnu své 40. narozeniny a tato výstava je věnovaná i jejímu jubileu.

Karolína Nováková -  Akvarely / 20. 1. 2023 - 12. 3. 2023  

Karolína Nováková, rozená Hrušková, se narodila v Trutnově, kde žila 36 let, nyní žije v Českých Budějovicích. K malování ji přivedla rodina - děda, který měl malířské i muzikantské vlohy, stejně tak jako její strýc. Již jako dítě si z kapesného chodila nakupovat knihy o umění a malovaní, jezdila po galeriích, s úžasem hltala díla v galerii Louver v Paříži, a ještě více ji uchvátilo muzeum Orsay, zejména francouzští impresionisté. Přestože na počátku kreslila uhlem, pastelem,olejem,akrylem, portréty, krajiny, nejvíce ji oslovil akvarel a bavila ji malba městských ulic. Jako samouk se začala v tomto oboru vzdělávat. I když předpoklad a sny ji táhly na umělecké školy, má vystudovanou Obchodní akademii.
V roce 2011 ji pan Roland Günther seznámil se Spolkem podkrkonošských výtvarníků, kteří ji ochotně přijali do svých řad a mezi nimiž se vyskytuje doposud. Každoroční výstavy a činnosti spolku ji donutily k větší chuti, aktivitě a jednotliví členové jí byli neustálou motivací, zejména vážený pan Miloš Trýzna a Alena Valentová. I díky SPV se odhodlala k první samostatné výstavě v roce 2019 v Praze v galerii U milenky. Přestože teď veškerý svůj čas věnuje 15 měsíční dceři a 10 letému synovi,chuť, dychtivost a nadšení z držení štětce v ruce jí stále zůstává a věří, že ten správný čas pro "velké" věci ještě teprve přijde. Akvarel je pro ni celoživotní srdeční záležitost.

Miroslav Jíně -  ... je tu dál! / 9. 12. 2022 - 15. 1. 2023  

Miroslav Jíně (19. 12. 1980 – 25. 5. 2021) se narodil v Trutnově, kde prožil takřka celý svůj nepříliš dlouhý život. Vystřídal mnoho různých zaměstnání. Pracoval jako cestář v Krkonoších, jako kameník, truhlář, tesař či zedník. Miloval les a přírodu, kam rád utíkal před městským mumrajem a kde čerpal inspiraci ke své výtvarné práci. Rád maloval zvířata, blízko měl k americkým indiánům, některé obrazy však mají i surrealistický přesah. Bavil ho společenský život, mnoho času trávil v houfu svých kamarádů a přátel, rád se bavil a byl od povahy veselý člověk. Bohužel nedbal příliš svého zdraví, své nemoci přehlížel, což se mu stalo osudným. Po dlouhodobé hospitalizaci zemřel v trutnovské nemocnici 25. května 2021 ve svých čtyřiceti letech na rakovinu žaludku.
Míra nebyl jako výtvarník široké veřejnosti příliš znám. Obrazy či kresby většinou rozdával či prodával svým kamarádům a známým. Jeho dílo však bylo velice pestré a některé obrazy dosahují vysoké umělecké kvality. Proto určitě stojí za to je trutnovské veřejnosti představit vzpomínkovou výstavou. Podařilo se nám sesbírat a zapůjčit od majitelů bezmála dvacet prací, z nichž jsme sestavili tuto výstavu.
Na svém facebookovém profilu 19. srpna 2016 napsal: „Jsem rád za to, že jsem dostal dar od přírody vidět věci trochu jinak než ostatní. Takový mrak má vizuálně normálně příběh, ale rozebírat to nebudu, bo to by skončilo blázincem :-)“

Jarmila Gregorová -  Cestou / 28. 10. 2022 - 4. 12. 2022  

Jarmila Gregorová je rodačka z Českých Budějovic trvale žijící v Podkrkonoší. Vystudovala SPŠ grafickou, Pedagogickou fakultu UK a nakonec dálkově Střední odborné učiliště řemeslné – obor umělecký keramik. Nějaký čas pracovala ve své keramické dílně a učila výtvarné obory na středních školách. Nyní pracuje pro Městské muzeum a galerii Hořice. Ve svém volném čase se ráda věnuje různým výtvarným technikám, zejména malbě nebo vytváření keramiky.
Účastnila se několika společných výstav: Hořice (1999, 2008, 2012), Sympozium Vagón art – Holovousy (2013), Mezinárodní malířské sympozium krajinomalby v Rychnově u Jablonce nad Nisou (2014)
„Krajina mě od dětství přitahuje a inspiruje, nepřetržitě a neomylně. Žasnu a cítím pokoru nad dokonalostí a krásou přírodního světa. Uprostřed krajiny vnímám, jak je prostoupena životem. Pozoruji jeho cykličnost. Země, voda i vzduch společně představují přírodní bázi, z níž život povstává a do níž se na konci vrací. Tento proces, tato skutečná životní jistota, pro mě znamená mnohem více než jen námět nebo inspiraci. Představuje vnitřní cestu, kterou si na cestách krajinou zvláště uvědomuji. Chodím a dívám se. Snažím se nahlížet na krajinu z různých úhlů pohledu a uplatňovat různé přístupy při jejím zobrazování. Od realistického přes stylizovaný, dekorativní, až k abstraktnímu. Výběrem scenérie začínám. Je důležitý na cestě, kterou všichni, chodíce po krajině, žijeme…” J. G.

Monika Langerová -  Všehochuť / 16. 9. 2022 - 23. 10. 2022  

Rodačka z Trutnova, žijící trvale v obci Horní Žďár. Malování se začala věnovat před šesti lety. Měsíc před smrtí svého manžela měla sen, ve kterém se jí zjevil obraz, který se rozhodla namalovat. Nikdy předtím se malování nevěnovala a nemá žádné výtvarné vzdělání. Po manželově skonu se začala výtvarnému umění věnovat naplno a výsledky její tvorby budou poprvé veřejně vystaveny právě u nás. Pracuje jako uklízečka v trutnovské ZUŠce, takže kde jinde by měla mít svou první výstavu než v Galerii Draka.
Ve své tvorbě se věnuje převážně přírodním motivům a snovým vizím. Někdy autorka použije předlohu, kterou ale buď doplní dalšími vrstvami nebo ji různě přetvoří.

Mon Šimek Fulková -  J.A.K.O.A.R.T. / 4. 8. 2022 - 11. 9. 2022  

V oblasti umění je a zůstane autodidakt. V počátcích byla předmětem její tvorby od r. 2015 výtvarná fotografie. Byla členem skupiny výtvarných fotografů „5 + 1“. Dosud se občasně podílí jako host na projektech klubu náchodských fotografů. Ve fotografii má za sebou několik společných výstav a čtyři autorské. Ve Svitavách v. r. 2018, v Dobrušce v r. 2019. V novoměstské galerii Zázvorka 2020. V roce 2021 vystavovala retrospektivu fotografií v trutnovské v Galerii Draka.
Výtvarno ji provází od mládí. Navštěvovala Základní uměleckou školu. V dalších letech studovala kresbu a malbu u akademického malíře J. Kodyma, následně u I. Krejčího a E. Skořepové. Od podzimu roku 2019 se věnuje aktivně malbě akrylem a okrajově grafice, suché jehle. Téma tvorby je převážně figura. Aktuální výstava v Galerii draka Trutnov je její první autorská výstavba v malbě.

Milan Maksymov -  ... a tak šel čas / 24. 6. 2022 - 31. 7. 2022  

Milan Maksymov – řezbář, pochází z Hořic v Podkrkonoší - města kamenné krásy, jehož Střední uměleckoprůmyslová škola sochařská a kamenická byla jeho první volbou po zakončení základní školy, ale jak už to tak v životě bývá, člověk míní, život mění. V letech školní slávy se aktivně věnoval výtvarné tvorbě, kde navštěvoval Lidovou školu umění v oboru výtvarnictví. Práci se dřevem se začal věnovat až v roce 1986 jako samouk, poté co přišel do Trutnova. V roce 1989 byl zakládajícím členem Sdružení amatérských výtvarníků, které je činné do dnešních dnů pod názvem Spolek Pokrkonošských výtvarníků.
Za těch mnoho let, kdy se věnuje práci se dřevem měl mnoho výstav jak v České republice, tak i v zahraničí. Na výstavě …… a tak šel čas, je možné shlédnout limitovaný průřez z jeho několikaleté tvorby, kde se klasika mísí s abstrakcí, kde se i v některých případech projevuje výtvarné zpracování povrchu dřeva kombinovanou technikou moření. Jeho doménou je interiérová tvorba, nicméně se omezeně věnuje i tvorbě betlémů, vyřezávané karikatuře i velkým zahradním sochám.

Kateřina Svobodová -  Jen si tak jdu... / 13. 5. 2022 - 19. 6. 2022  

Kateřina Svobodová, rodilá Trutnovačka, absolventka Střední průmyslové školy Trutnov vás zve do Galerie Draka na výstavu svých fotek pod názvem JEN TAK SI JDU..., kde můžete vidět její oblíbené hory, ale taky urbex a nebudou chybět ani lidé a zvířata. :) Focení se už věnovala na základní škole Komenského. "To jsem začala objevovat opuštěné budovy, konkrétně tou první byl Labyrint – bývalá jazyková škola, kde se to vše odstartovalo a k tomu se přidaly momentky ze školy... Do ruky se jí dostal první Nikon a této značce je věrná i nadále."
„Na focení mě baví taková ta klasika, to zachycení okamžiku, co se už nebude opakovat,“ říká o svojí zálibě, na jejíž výsledky se můžete přijít mrknout do Galerie Draka až do 19. června."

Petr Hofman, Monti Kubrik -  Úhel pohledu / 1. 4. 2022 - 8. 5. 2022  

Petr Hofman – výtvarník původem z Trutnova, kterého k malování přivedla až po padesátce zkušenost s psychickým onemocněním. V rámci terapeutických aktivit začal navštěvovat výtvarný ateliér a během několika let má za sebou mnoho úspěšných výstav v Praze, v ČR i v zahraničí. V jeho obrazech lze najít hlavně zamyšlení nad životem i nad sebou samým, Zajímavé jsou i jeho kresby. Pracuje s akrylovými barvami, v kresbách především s pastelkami zn. Lyra. Nejdůležitější pro něho je, že dokázal své onemocnění přetvořit v něco, co se líbí, a snaží se ukázat jednu z cest v boji s duševním onemocněním.
Monti Kubrik - malíř a lektor žijící v Praze. V počátcích jeho tvorbu ovlivnilo studium tvorby u profesorů Černého a Těhníkové. Po soukromém studiu kresby v zahraničí pokračoval u Huga Demartini, profesora na AVU. V jeho obrazech vnímáme výrazové nuance, které mají společné znaky – lyrické a poetické cítění. Malíř jde cestou poetické reflexe, doprovázené vjemy mezilidských vztahů. Ukazuje člověka v některých momentech jeho života, někdy až v intimitě jeho bytí. Ocitáme se v krajinách ozářených měkkým světlem pronikajícím skrze mraky, což je další typický autorův prvek. Zvláštní napětí pak vnáší do některých scén odhmotněná lidská postava. Vystavuje od roku 1982 na kolektivních i samostatných výstavách doma i v zahraničí.

KDÚ -  Volná tvorba / 25. 2. 2022 - 27. 3. 2022  

Nejstarší trutnovský fotoklub novodobě označený KDÚ navázal na činnost fotokroužku založeného v roce 1956. Jeho zakládajícími členy byli Rudolf Matějka, Bedřich Máj, Eduard Čapek a JUDr. Heřman Hönigsfeld.
Během uplynulých 63 let prošly fotoklubem desítky fotografů a někteří z nich se stali profesionály, kteří fotografii zasvětili velkou část svého profesního života (Jiří Havel, Miloš Vojíř, Jiří Jahoda nebo Ctibor Košťál).
V současnosti má fotoklub celkem 23 členů. Přestože řada z nich zažila éru analogových přístrojů a klasickou tvorbu černobílé fotografie, tak v současnosti již všichni členové pracují výhradně s technikou digitální. Základní náplní činnosti fotoklubu je pořádání společných fotografických výstav a fotografických plenérů, diskuse o fotografické tvorbě, představování a komentování přinesených fotografií, hodnocení fotografií členů z jiných zúčastněných fotoklubů v rámci tzv. Mapových okruhů. Fotoklub se již léta účastní tří takovýchto soutěží, v nichž patří mezi nejúspěšnější, a to jak v soutěži klubů, tak jednotlivců. Kromě toho mnozí členové klubu představují své práce i na četných autorských výstavách.

Michaela Kosáčková -  Fotografie / 7. 1. 2022 - 13. 2. 2022  

Michaela o sobě říká - V 16 letech jsem dostala svojí první zrcadlovku a nejdříve jsem se tomu věnovala jen pro zábavu a měla to spíš jako koníček a učila se poznávat funkce fotoaparátu. Postupně jsem zkoušela fotit svoje kamarády, ale zjistila jsem, že mě nejvíc baví fotit přírodu, západy slunce a momentky. Když jsem se svými fotkami začínala být spokojená, bylo mi líto si je nechávat pro sebe, tak jsem začala vytvářet kalendáře pro rodinu k Vánocům, z čehož se stala tradice a já se setkávala s kladnými recenzemi a když moje touha tvořit stále rostla, začala jsem malovat obrazy přírody na plátno. A teď se mi plní sen a budu mít svojí první výstavu s vernisáží.

Petr V. GODOTHOR -  Výstava obrazů / 22. 10. 2021 - 28. 11. 2021  

Rodák ze Žacléře, žijící v Praze od roku 1991, tvoří výtvarné umění již více jak třicet let. Spolupracuje s mnoha kapelami jako tvůrce bookletů (Debustrol, Limetal ad.), výtvarně spolupracuje s Národním divadlem v Praze, s filmovými ateliéry na Barrandově i se zahraničními filmovými produkcemi. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách po celé Evropě. Výstava v Galerii Draka Trutnov je retrospektiva autorovy práce posledních pěti let. Esoterika, mysticismus, mystično, svébytnost, unikátnost a záměrnost rukopisu, to je malíř Petr V. Godothor.
Malíř patřící do rodiny této kategorie v pravém slova smyslu. Je autodidakt s logickým estetickým citem a kapacitou filozofa. S pokorou a sebevědomím maluje. Svým vysokým intelektem poznal a odmítl všechny nástrahy dnešního pseudoumění, jako show, komerce, snobismu s jeho demagogií. Jeho dílo je obrazem vlastního vyhraněného jasna. Intimita idolů a vzorů je hluboko skryta právě zde. Pochopil, že umění je od slova uměti a to především. Řemeslo, estetické znalosti a orientace v soudobém trendu, poctivost, pokora bez „hochštaplerství“, povýšenosti dneška a tak zvaného intelektuála v pejorativu.

Tereza Adriana Vojtěchová -  Ohnivá síla dračí duše / 10. 9. 2021 - 17. 10. 2021  

Tereza Adriana Vojtěchová z Hradce Králové představuje své prostorové draky, které jsou tvořeny kašírkou. Uvnitř každého z nich jsou zabudovány orgonity a drahé kameny. Samotná díla tedy působí magickou léčivou silou na každého, kde je v jejich blízkosti. Této tvorbě se věnuje zhruba čtyři roky a nyní se s ní prvně pochlubí v Trutnově.
"Draci mě chodí navštěvovat. Mluví se mnou, ukazují se mi a těší je, když jejich podobu ztvárním. Každý přináší nějaký dar a člověk, který drakovi otevře srdce, může ten dar dostat. Jestli i Vy cítíte, že byste se na draky chtěli podívat, nebo s nimi i sdílet, určitě přijďte. Na vernisáži budu mluvit nejen o dracích, ale také o tom, jak jsem je tvořila, co který přináší a jak s nimi konkrétně ony dary sdílet."

Galerie Klinika -  kolektiv autorů ze Dvora Králové / 30. 7. 2021 - 5. 9. 2021  

Po nedávné výstavě polských autorů je zde další společná výstava a to velmi pestrá kolekce tvorby kolektivu autorů královédvorské galerie Klinika, kteří se představuje obrazy, grafikami a sochami. Galerie Klinika byl undergroundový prostor, kde se prezentovali nejen členové samotné umělecké skupiny, ale čas od času si zvali i spřízněné umělce z okolí. Galerie Klinika už bohužel není a tak tato parta vyrazila vystavovat k nám, do Galerie Draka. Máte se jistě na co těšit, neboť jak se sami přesvědčíte, hranice umění se nedají měřit a tato výstava toho bude dozajista jasným důkazem.
K vidění jsou tu díla pěti výtvarníků Galerie Klinika a jejich hosta Martina Paděry.

Mon Šimek Fulková -  Retrospektiva pixelů a pozvánka do nové tvorby / 25. 6. 2021 - 25. 7. 2021  

Mon Šimek Fulková vystudovala Gymnázium v Náchodě a nástavbové studium v oboru projekce a programování při ekonomické škole v Náchodě.
Její otec byl vášnivý amatérský fotograf. Díky němu objevovala krásu černobílé fotografie. K otcově poctě později přijala pseudonym Mon Šimek Fulková. Aktivně se začala věnovat fotografii v roce 2015. Začala vystavovat, uspěla v soutěžích amatérské fotografie Premiéra v Hradci Králové, v Národní soutěži fotografie ve Svitavách a na Salonu východočeské fotografie. Dostala se do povědomí fotografů regionu, s nímiž se zúčastnila řady společných výstav v České republice a v Polsku. Samostatně vystavovala ve Svitavách, v Lapidáriu v Dobrušce a v Městské galerii Zázvorka v Novém Městě nad Metují.
V současné době vyměnila fotoaparát za paletu a štětce. Maluje převážně akrylem. Malbě se věnuje od konce roku 2019. Jako pozvánku do nové tvorby zde vystavuje tři obrazy, z nichž jeden je věnován Galerii Draka, jako poděkování za možnost prezentace retrospektivy práce s fotografií.

Jelenogorská škola fotografická -  Prezentace / 14. 5. 2021 - 20. 6. 2021  

Výstava „Prezentace“ je přehledem toho, co je pro jelenogorské fotografické prostředí charakteristické, a je velmi početná. Kromě pobočky Krkonošské Asociace polských fotografů umění, kterou tvoří 11 lidí, existují dvě fotografické asociace, dvě střední školy s fotografickým profilem a v kulturním centru Jelenia Góra se pořádají četné akce spojené s fotografií, včetně Bienále horské fotografie. Prostředí je velmi rozmanité - fotografové se zabývají různými oblastmi fotografie - od klasických analogových a alternativních technik až po nejnovější možnosti záznamu a zpracování obrazu.
Nejvýznamnější úspěchy v posledních několika desetiletích však souvisely s klasickými fotografickými technikami. Díky aktivitám Wojciecha Zawadzkiho a Ewy Andrzejewské vznikla od devadesátých let dvacátého století velká neformální skupina fotografů, nejen z regionu Jelenia Góra, ale také z Polska a České republiky, ke kterým se přidala fascinace "čistou„ fotografií, která po vystavení negativní a velkoformátové technice nepodléhá manipulaci - což se stalo rysem spojeným s tímto fotografickým prostředím.
Setkání a výstavy pod širým nebem se konají pravidelně dodnes - životní prostředí stále pokračuje, o čemž svědčí výstava „Prezentace“, která ukazuje jen malou část toho, co je zajímavé ve fotografii na polské straně Krkonoš. Můžeme to považovat za výkladní skříň autorů, protože nemá předem stanovené téma, ale pouze leitmotiv je klasická technika, kterou používají všichni prezentovaní autoři - pokud ne výlučně, alespoň ve značné míře.
Autoři představení na výstavě jsou:
Nina Hobgarska, Janusz Moniatowicz, Marek Liksztet, Krzysztof Niewiadomski, Wojciech Miatkowski, Krzysztof Kuczyński, Tomasz Mielech, Jan Zawadzki, Jacek Jaśko.
Výstava byla připravena v rámci projektu „Fotografie v horách“, který uskutečnilo kulturní středisko Jelenia Góra.

Kateřina Hůlková -  Horalka / 2. 10. 2020 - 8. 11. 2020 - prodlouženo do 10. 1. 2021! 

Narodila se 28. října 1986 v Broumově. Vystudovala obor Propagační výtvarnictví na SPŠG Hellichova v Praze a anglickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jako OSVČ se věnuje grafickému a webovému designu, propagaci a krejčovině. Ve volném čase maluje olejem a momentálně pracuje také na projektech, ve kterém kloubí vlastní malbu i počítačovou grafiku s designem oděvů a oděvních doplňků. Byla krátce členkou Spolku podkrkonošských výtvarníků Trutnov. Má za sebou několik výstav v Trutnově, Praze a Josefově. Pracuje a tvoří v Trutnově, kde s manželem a synem také žije.
“Soubor maleb a kreseb, které jsem nakonec sjednotila pod název “Horalka,” vznikal spontánně v posledních dvou letech, kdy se právě hory staly důležitou součástí mého života. Jejich objevování a pokořování (spolu s pokořováním mých vnitřních obav coby “městské holky”) mě nabíjí energií stejně jako následné přenesení původního dojmu na plátno. Vždy mi jde o zaznamenání daného pocitu a momentu. Jsou to například divoké mraky ženoucí se přes rozeklané skalní hřebeny, zachycené doslova chvíli před osudnou bleskovou tatranskou bouřkou v srpnu 2019. Je to ale i snaha vystihnout subjetivní zpamalení času, jaké člověk zažije pro změnu během jasného východu Slunce na hřebenech Krkonoš. Jde o prostředí s obrovskou vizuální přitažlivostí, kde je člověk právem pouze na návštěvě, které nám nepatří a které nás umí velice rychle potrestat za přílišnou drzost a nedostatek respektu.”

Lenka Bláhová -  Maličkosti všedních dní/ 21. 8. 2020 - 27. 9. 2020 

Autorka se o sobě nechce moc rozepisovat. Ti, kdož ji znají, ti vědí. A ostatní nechť si obrázek o její osobě vytvoří třeba právě skrze fotografie na této výstavě. K focení ji dovedl omyl - osud, něco zhůry... Ale vděčí za to právě ji - Renatě Urbanové. To ona ji do rukou vložila fotoaparát. A pak, ve spojení se svou samotou, začala zachycovat to, co vnímalo její srdce skrze oči a objektiv.
„Nebudu profesionálem, navždy jen lajkem, jež vůbec nemá zdání o technických záležitostech spojených s focením. Fotím jen a pouze tak, jak to cítím. Není co víc dodat. Vím jen,že každá fotografie, byť jen jedna jediná, má svého kupce, obdivovatele, příznivce....A právě proto to takhle mám ráda. Štěstí máme jen a pouze ve svých dlaních a jen a pouze na nás závisí, jak o něj pečujeme.“ dodává autorka.

Petr Scheuer -  Příběhy, písně a balady……beze slov/ 10. 7. 2020 - 16. 8. 2020 

Vystudoval střední průmyslovou školu elektrotechnickou (1982-86) v Dobrušce a po letech Filosofii a společenské vědy na UHK, (2009-11) - titul Bc. V letech 1984 – 2004 pobýval v Trutnově, ke se zřejmě nejvíce proslavil pohlednicí s panem Bouškou, která se jmenovala „Krakonoš a jeho zahrádka po 40 letech komunismu“. Z Trutnova se přestěhoval do Libřic u Hradce Králové, kde žije a tvoří doteď.. Ze dvou manželství má čtyři vlastní a čtyři osvojené děti, se dvěma nejmladšími a manželkou vede společnou domácnost. Je v částečném invalidním důchodu a dělá tomu odpovídající práce - většinou a nejraději v noci, aby mohl se synem jezdit na jeho hokejové tréninky. Kromě výroby triček s potiskem a květinových truhlíků z opuky, napsal několik scénářů, z nichž podle jednoho v České televizi natočili film Pátek čtrnáctého, když původně byl zaslán do soutěže O Dýmku Sherlocka Holmese, kde sice nevyhrál, ale zaujal - a stále se tak jednou za dva roky v televizi vysílá. Napsal i několik dětských knížek, jako Řekni mi pohádku, Fotbal, to je divná hra, nebo Klaun Kostička, které jsou k dispozici pouze v elektronické podobě. Třetím rokem dělá fotky a letos je začal doprovázet psanými texty - a říká tomu časopis.
„Nelíbí se mi různé umělecké mazaniny, protože jim nerozumím. Ale vzpomínám si na obraz, kde byl pouze šikmý zelený pruh na bílé ploše – a mě to dostalo! Možná tam byla ještě nějaká čára navíc, nevím, nejsem si jistý, je to už víc než dvacet let, co jsem to viděl, ale cítil jsem, že to na mě působí. Nemám za nejdůležitější dokonalou ostrost ani jasnost a čistotu barev. Ani za důležité. A možná bych řekl, že to dokonce překáží, chceme-li v člověku zasáhnout cosi vnitřního, skrytého a nevědomého, co náš zpyšnělý rozum přehlíží. Rozum ano, rozum má rád všechno ostré, jasné a přesné – ale svět takový není. Ani život takový není, ani my takoví nejsme. Uvnitř. Tam, kam bych se rád obracel a co bych chtěl svými obrazy oslovit, probudit, vyprovokovat a nebo jen poškádlit. Rád bych dělal obrazy, na které se člověk může dívat stokrát znovu a pokaždé jinak, pokaždé nově. Nic přesného ani dokonalého – ale přesto, nebo právě proto s tím mohou přijít ty nejlepší, nejzajímavější a nejnovější věci. Myšlenky. Obrazy. Představy. Plány... Jsem teprve na začátku, ač můj věk říká cosi o zenitu za zády. Fotím sice už spoustu let, ale opravdu jsem začal teprve loni, když jsem dostal k padesátinám aparát, kterým se dá fotit slušně. Tak se snažím.“

Klára je dcera fotografa a faráře, zakladatele Diakonie v Úpici ing. Ondřeje Šika. Studovala na Soukromé mistrovské škole uměleckého designu v Praze, v ateliéru akademického sochaře prof. Jiřího Kryštůfka - obor Výtvarné zpracování keramiky a porcelánu. Na toto studium jí připravoval akademický sochař Petr Novák z Jaroměře. Mezi její pedagogy patřila i akademická sochařka Jana Štěpánková. Každé prázdniny ráda trávila ve svérázném keramickém ateliéru Egona Ivana Wernera v Novém Drahově na Chebsku. Následně studovala na VŠ v Praze, studium však ukončila po 3 měsících a raději žila „nezávisle“ další 2 roky v Kulturně sociálním centru Milada (známý pražský squat), kde se aktivně podílela na jeho kulturním dění. Zároveň pracovala jako street workerka v organizaci HOST o.s. Po narození první dcery se vrátila zpět do Podkrkonoší. Přijala původní znění rodného jména Schück (po dědečkovi – německém antifašistovi působícím v českém odboji, zastřeleném na konci války).V současnosti bydlí se svými čtyřmi dětmi a partnerem v Markoušovicích v Jestřebích horách, kde se podílí na občanské aktivitě ,,Náves,, a má zde svůj atelier, v němž se zabývá výrobou umělecké i užitkové keramiky, plastik a dalších věcí. Vede dva kroužky při blízkých základních školách, je také vedoucí keramické dílny s mentálně postiženými klienty v Trutnově, v Barevných Domcích Hajnice.
,,Ve své tvorbě vycházím z podnětů každodenního života, ze střípků tvořících kaleidoskop bytí a světa. Je to i způsob vyrovnání se s tím, co mě potkává a tato výstava je cestou ke mně samotné, po mnoha letech zmatků. Ráda pracuji s různými materiály a střídám výtvarné techniky a sleduji jejich vzájemný dialog “.
Ztráta intimity představuje obrazy a objekty z posledních dvou let její tvorby.

V pořadí třetí trutnovská výstava malíře Ladislava Doležala, známého spíše pod přezdívkou El Doctor. Po velmi úspěšné výstavě maleb, kreseb a objektů „el. Doctor na kolejích“, která proběhla ve vlakové soupravě na trutnovském nádraží v roce 2006 za spolupořádatelství společnosti České dráhy, a. s. a druhé, neméně úspěšné v Galerii Draka, která proběhla od 17. 12. 2014 do 18. 1. 2015, přivítáme nyní tohoto mága restauračních salónů a filozofických dýchánků opět v Galerii Draka. O své tvorbě a životě říká: „Narodil jsem se, žiju a mezi tím mi vyhrožují zabitím. K dnešnímu dni jsem namaloval stovky obrazů a svými úvahami popsal několik obsáhlých deníků“. Vernisáž této výstavy se uskuteční v pátek 6. 3. od 17:00 hodin. Jste srdečně zváni, vstup na výstavu je jako vždy volný.

Jen co se naučila psát, nenechala žádný papír čistý. Básničky se střídaly s podivnými kresbami a k tomu později přidala i pokus něco stvořit za pomocí kytary. V pubertě začala se svou sestrou skládat a zkoušet vlastní písničky. Potom nebylo dlouho nic, protože koníčky vystřídala svatba a děti. Až někde po čtyřicítce znovu sáhla po pastelkách a kytaře. A to už bylo o hodně intenzivnější. Našli se přátelé, co měli o její tvorbu zájem a tak skládala, kreslila a psala s mnohem větším zápalem.
Nakonec vydala i své vlastní CD s názvem Henriette a začala pořádat malé koncerty, většinou kombinované s výstavou svých obrazů. Její hudební tvorba se dá dost těžce zaškatulkovat. Snad romantička, snad písničkářka, ale hlavně vznikaly jejími osobními prožitky. Většinu skladeb jí zaranžoval Martin Laul, čímž dostaly mnohem silnější výraz.
Kresby jsou víceméně naivní, jednoduché, ale měly by vyzařovat příjemnou náladu a energii. Naopak hudba je především s tématy k zamyšlení a tak se to hezky doplňuje. Kresby jsou kresleny suchým pastelem, ale i pastelkami a různými kolážemi pestrých materiálů.
„Jsem nadšená amatérka, která sice není perfektní, ale určitě to dělám pro radost samozřejmě jak sebe, tak především Vás, kteří jste ochotní se zastavit při některém z mých obrázků.“ Jindřiška Henriette.

Je nám velkou ctí, že tito životní partneři a umělečtí souputníci přijali již podruhé výzvu vystavovat v Galerii Draka. Vojtěchovy práce v mědi i na papíře budou doprovozeny Bářinými malbami, které zaujmou nejen úchvatnou barevností. Oběma je společná přítomnost podkrkonošského genia loci v tvorbě, či jak upřesňuje Vojtěch – podkrkonošského podzemního fluida. Oba charakterizuje i organizační činnost v pevnosti Josefov, kde s přáteli otevřeli nevšední galerii.

Marta Zechová (*1989) je nadějnou studentkou Akademie výtvarných umění v Praze. Od roku 2014 dosud studuje v ateliéru Kresby, škola Jiřího Petrboka. Během studia absolvovala interní stáž v ateliéru Malba I, škola Roberta Šalandy. Zechová vždy čerpá z prostředí, ve kterých se aktuálně nachází a ke kterým si skrze obrazy hledá vztah – ať už je to zabíjačka na zahradě, přelidněné MHD, pražská tržnice nebo opuštěná krajina. Ve svých obrazech má tendenci tyto běžné situace nebo pro ni významná místa ozvláštňovat. Výchozím momentem je zážitek z prožitého prostoru a jeho zpřítomnění v procesu vlastní tvorby. Jejím vyjadřovacím prostředkem je malba, struktura a citlivě volená barevnost.
Výstava POHLED Z HOR/A v Galerii Draka prezentuje její nejnovější práce, na kterých pracovala převážně na rezidenčním pobytu ve městě Schwandorf v Německu. K vidění jsou zde jak akvarely z plenérových sezení, tak i olejomalby, týkající se tématu zimních hor, fungujících jako krajiny i jako portréty autorčina okolí. Důležitým prvkem v malbách Marty Zechové je sníh. Sněhová pokrývka prostředí proměňuje, zakrývá nepodstatné, propojuje a vzniká tak nové pole pro obrazové scény. V zachycených výjevech opěvuje jak atmosférické přírodní stavy krajin, tak dění, které do ní vnáší lidský element. Jsou to často “běžkaři” či “kuřáci”, kteří oživují strnulou krajinu v pohyblivé formy a také zasazují obrazům určitou situaci. Krajinu pak zobrazuje intuitivně, i když staví na pevných základech odpozorovaných z morfologie přírody a jejích světelných dějů.

Jaroslav Kaválek se narodil v roce 1982 v Trutnově. Vystudoval obor polygrafický tiskař ve Velkém Poříčí. Už od základní školy se věnuje malbě a později i fotografii. Jeho dílo je bez hranic a stále objevuje nové aspekty jeho kreativity, snažící se vytvořit svůj vlastní svět. Fotografii vnímá jako doplňující médium, jako rozšíření jeho umění.
Tato výstava symbolizuje tvorbu průběhu posledních pěti let, kde v obrazech využívá geometrických tvarů, kruhů a ekvivalent rozmazané a rozteklé myšlenky…

Markéta Čechurová se narodila v Trutnově, kde nyní žije a tvoří. Studovala na Střední škole grafické tvorby a polygrafie ve Velkém Poříčí. Obor grafický design ji nabídl široký výběr výtvarného vybití, a tím poskytl nevyhraněné začátečnici prostor seznámit se s různými způsoby výtvarného vyjádření – od malby přes fotografii až ke grafice. Inspiraci čerpá z přírody, která ji je blízká již od útlého věku, kdy kreslila zvířata po stěnách svého dětského pokoje. V současné době převedla své prvotiny v papírové sochy životní velikosti. Zachytila několik fotografických cyklů a v neposlední řadě vytvořila grafickou kolekci sítotisků, kde vyobrazila sama sebe.

Autor o sobě píše: "Narodil jsem se v Praze minulého století, když byla ještě městem pro lidi a ne jenom pro turisty a kšeft. Jako kluk jsem chtěl být malířem, ale nakonec jsem skončil někde úplně jinde. Po vojně jsem putoval po vlastech českých, poznal spoustu lidí, které bych jinak nepotkal. Začal jsem si pohrávat s fotografií a hledal možnost svého vyjádření. (Za to mohou počítače.)
Několikrát byla velká prodleva spojená s likvidací udělaného a pokaždé za čas pokus o návrat do světa fantazie. Několik pokusů o presetaci: Benešov soutěž Textfoto - 1979, Turnov klub - 1980, kd. Radvanice - 1990. Malá výstava v Kafírně - 2017, Galerie Hipofoto - 2018.
Snad se něco povedlo a něco to řekne."

Výstava ve spolupráci se Sdružením nezávislých výtvarníků Čech a Moravy.
Stanislava Šrejberová (narozena 1970)
Techniky: olejomalba, paličkování, akryl, tužka, Od raného dětství se věnuje tvorbě paličkované krajky. Paličkuje z vlny a z jemné příze. Malovat začala před několika lety, kdy zvědavě nakoukla do ateliéru Václava Kořínka. Než se rozkoukala, držela v ruce štětec a od té doby ho drží velmi často. Protože má ráda výzvy, spojila olejomalbu s paličkovanou krajkou. Také vyzkoušela techniky pískové pasty, se kterou vytvořila sérií obrazů mlhovin. Někdy si s chutí nakreslí portrét nebo zátiší.
Nina Urbanová (narozena 1956)
Techniky: tužka, akvarelové pastelky, akryl, olejomalba, dry brush Je amatérskou malířkou, která zdědila výtvarný talent po svém otci. Na svých obrazech nejraději ztvárňuje krajinu, někdy i s nádechem tajemna a fantazie. Realistickým stylem maluje i květiny a zátiší, portréty zvířat a někdy i lidí. Nejvíce ji učarovaly olejové barvy, které ji umožňují hrát si s barevnými odstíny a světlem. Čas věnovala i ilustracím knížek pro děti. Kreslení a malování ji zajímalo už od dětství, ale výrazněji se malbě začala věnovat až v roce 2011. První samostatnou výstavu měla v roce 2015. Ráda svoji tvorbu představuje i na různých festivalech a salonech umění. Nejvíce si váží ocenění na Artfestu v Českých Budějovicích, kde získala 1. místo v malbě.

Narozen 1.7.1944 v Náchodě. Fotografuje od svých 13 let, několik let tvořil také kreslené animované filmy. Absolvoval kurz výtvarné fotografie u profesora Jána Šmoka v Hr.Králové. V letech 1980 až 1999 žil ve švýcarském městě Uster, kde se nadále věnoval fotografování, ale především filmu, měl několik autorských i společných klubových výstav, obesílal filmové a foto soutěže ve Švýcarsku a západní Evropě. Od roku 1999 žije v Náchodě a je členem Fotoklubu náchodských fotografů. Spolupráce 1984 a 1985 JCA – Japan Creators´ Association, fotobanka z Tokia 1985 a 1987 Design – Magazín pro výtvarníky. Seoul – Jižní Korea

Výstava dřevořezeb Milana Pejřimovského, dlouholetého člena Spolku podkrkonošských výtvarníků, jehož řezby doplňuje tvorba hostů výstavy - Aleny Valentové a Kateřiny Hůlkové.
Současnou výstavu nejlépe charakterizují slova samotného autora – "Snažím se ve své tvorbě, aby vždy z celku – tedy špalku, fošny a klády nebylo odstraněno to, co má pro konečný výsledek zůstat. A musíte uznat příznivci výtvarna, že na této malé výstavě by byla věčná škoda, kdyby „u mých žen“ na jejich příslušných partiích bylo něco neplánovaně odříznuto, odštípnuto a tím nenávratně znehodnoceno."

Koncertní síň Bohuslava Martinů v Trutnov, od 19,00 hodin.

Spolek Trutnov - město draka si Vás dovoluje pozvat na vánoční koncert pěvecké skupiny C & K Vocal. Můžete se těšit na vánoční koledy v aranžích Jiřího Cerhy a stále skvělé pěvecké výkony Heleny Arnetové, Hany Horké, Michala Pleskota a dalších. Koncert se koná v rámci kulturního programu Galerie Draka Trutnov a vstupné bude dobrovolné. Přijďte si obohatit krásný vánoční čas!

David Vosáhlo, pro kamarády Vosič, Dejwa nebo, jak to kdo vypustí z úst (samozřejmě v dobrým ).
Jeho věk již přesáhnul číslo 30,je abnormálně hodným synem a milujícím taťkou.
Mezi jeho zájmy patří v zimě ski-alp,rád se oddává jízdě ve volném terénu a v letní sezóně část jeho srdce pumpuje pro Trutnov Trails, kde svou energii věnuje jak stavbám terénních stezek pro horská kola,tak up a down jízdám na Enduro kole.
Je okouzlen lezením po skalách, chůzí po slackline ...a teď to přijde…i FOCENÍM.
Foťák si vysnil už v dětství, ale jelikož nebyl ten, u kterého by kapesné putovalo do kasičky,
tak si svůj Nikon D300 pořídil až v Anglii před jedenácti lety a totálně tomu propadl.
Je to jeho třetí oko při toulkách přírodou, v horách a mezi lidmi.

„Jsou to mé tři oči, jsem to JÁ a mé hrátky, které jsou součástí výstavy v Galerii Draka.“ říká David.

Jaromír Komínek se narodil v roce 1965 v Trutnově. V letech 1980 - 1985 absolvoval textilní výtvarnou školu v Brně u profesorů Vohánky a Veleby. Poté nastoupil jako textilní designér v tehdy ještě státním podniku TIBA. V roce 1992 odešel pracovat do reklamy. Později se prosadil jako výtvarník na volné noze. Oblast jeho tvorby byla rozmanitá od návrhů textilních vzorů, designu obalů a tvorby plakátů až po ilustrace do časopisů. Mimo to se rovněž věnoval volné tvorbě.
V roce 1999 nastoupil jako výtvarník do firmy Texlen, kde působil šest let. Po jeho zániku se dál věnuje volné tvorbě. Zúčastnil se několika výstav, jak samostatných tak společných (Swidnice, Wroclav, Senice…).
Od roku 2013 se stal členem Spolku podkrkonošských výtvarníků…a dál tvoří a tvoří a tvoří.
Ve svých obrazech zpracovává různá témata a snaží se zachytit věci neuchopitelné a někdy nepochopitelné.

Motto: Max Ernst říkal: “Malíř, který se najde, je ztracen“.

Výběr z malířské tvorby Marie Klust se zaměřením na téma rodina, historie a příroda.

Marie Klust - narozena 1953 ve Dvoře Králové n. L., od roku 1981 žije v Dánsku.
Již od dětství ji bylo umění blízké. Zájem o kreativitu, přírodu, rodinu a mezilidské vztahy vzrůstal a stal se neodmyslitelnou součástí jejího života. Před dvaceti lety se začala zabývat malováním systematicky a vzdělávala se u dánských akademických malířů, v čemž stále pokračuje.
V posledních letech je její umění zaměřeno na přírodu, rodinu a nábožensky historickou oblast. Inspiraci čerpá ze svých cest, především do Izraele-Palestiny, Jordánska, Andalusie, Itálie, v Čechách, Dánska a také z jejího postoje k této tematice. Snaží se zdůraznit důležitost zachování křesťanských hodnost, přírody a rodiny, protože jsou vystaveny nátlaku globalizace, materialismu a nezdravých zájmů vládnoucích vrstev. Chce upozornit na krásu a nutnost zdravé přírody, kterou dnešní uspěchaná generace často nestihne ani registrovat, pokochat se její krásou, pozastavit se a prožít přítomný okamžik. Považuje rodinu za základ společnosti, kde se vštěpují a předávají základní životní hodnoty z generace na generaci. Stát založený na silných rodinách zajišťuje větší jistotu, protože takové společenství se hůře ovládají než jedinci.
Tvorba je ovlivněna jejím dvoudomovím a je naplněna kontrasty, které udržuji v rovnováze mezi jemnými pastelovými barvami a teplými a studenými odstíny.Používá různé techniky a propracovává se od nejjemnějších průhledných vrstev až k silným, nanášenými špachtlí. V jednom obraze je většinou více motivů, které se prolínají a tvoří jeden celek. Vyžívá se v malování obrazů, které se skládají z více na sobě nezávislých rovin, kde každá část má svůj význam.

„Při malování prožívám úžasný stav klidu, který mě vede malířským procesem a dává obrazům konečný umělecký výraz. Podle ohlasu na moji tvorbu mám pocit, že si tato podvědomá dimenze nachází cestu do nitra návštěvníků“.

Iva Svobodová - Pretschová se narodila v Jeseníku, kde nyní žije, pracuje a tvoří. Studovala na SŠUŘ v Brně, výtvarnou výchovu pro ZUŠ na Pedagogické fakultě v Olomouci a také se ji poštěstilo strávit nějaký čas na FaVu v ateliéru figurálního sochařství Michala Gabriela. V současnosti učí na jesenické ZUŠ výtvarný obor. Vytvořila z bronzu plastiky pro jesenické lázeňské prameny, ilustrovala pár knih, věnuje se keramice a občas maluje.Ve chvíli kdy nevěděla co malovat, ji sochařství otevřelo další možnosti. Jejím oblíbeným materiálem je hlína. Je to materiál, do kterého se ji lehce otiskávají myšlenky. Projde – li hlína ohněm je z ní keramika, další možnost je převézt její pomíjivost do trvalejších materiálů jako je sklo, bronz atd.

Pavel Ludvík -Výtvarník, fotograf, sochař a Človíček
Narodil se v roce 1979 v Trutnově, kde prožil většinu svého dosavadního života. Před zhruba dvěma lety se odstěhoval do Nového Boru, kde začal novou životní etapu.Od čtrnácti let se věnuje fotografování a k zájmu o fotografii se později začaly přidávat i další výtvarné techniky jako malba, grafika a tvorba soch, kterými chce dosáhnout co nejrozmanitějšího vyjádření svého pohledu na svět.Spoluzakládal výtvarnou skupinu Žebřík a je členem výtvarné skupiny Guma. Svou tvorbu vystavoval mimo jiné na Městském úřadu v Trutnově, v trutnovské Radnici , v městském parku, na faře v Horním Maršově. Několik výstav měl také na Broumovsku.

Instalace keramických gryfů, draků a obrázků s dračí tématikou v Galerii Draka, které v rámci společného projektu vytvořily děti ze spřátelené polské Svídnice. Srdečně Vás zveme.

Konference o pověstech česko-polského příhraničí v Galerii Draka

/ sobota 21. 9., 10:00 – 16:00 hod.